Jeden ze zákonů hmotného stvoření

Je ten, že hmotné světy, na nichž zde žije člověk podléhají zákonu vzniku, rozkvětu, zrání a rozkladu. Otáčí se v převelikém kruhu ve vesmíru a přitom vykonávají ještě své zcela vlastní pohyby až na jednotlivé planety, obíhající kolem svých sluncí.  Jeden koloběh takového světa trvá miliony let. Na konci tohoto koloběhu nastává rozklad všeho, co se nachází na tomto světě. Náš svět se právě nachází na konci tohoto období, kdy hmota ve své přezrálosti musí nutně projít rozkladem, aby se potom opětovně vytvořila nová panenská půda. Člověk, který považuje pouze hmotné za jediné existující a uznává pouze hmotu, připoutává se sám svým stanoviskem ke hmotě a je pro něho nebezpečí, že se od ni nedokáže odpoutat a nakonec s ní půjde i do rozkladu, čímž bude zničena jeho osobnost, jeho vlastní já.  Jen v duchovním stvoření, stojícím nad tímto hmotným stvořením, je bezpečí, že člověk nepropadne věčnému zavržení, tomuto rozkladu.  Proto, ať se každý rozhodne sám za sebe, kam chce usilovat !

Vědění Ducha

Vědění Ducha je vědění věčné, není omezeno zákony hmoty ani lidskými poznatky nebo názory.  Je to živé vědění z věčnosti, stále přetrvávající a jsoucí dříve než byl vůbec člověk jako tvor stvořen.  A jako takové pramení a tryská z věčné Pravdy z Ducha Božího. Přijmout jej člověk může opět zase jenom svým duchem, svojí nejvnitřnější podstatou, a to za zcela pokorného stanoviska, neboť jinak to není ani možné. Stejné musí být přijímáno stejným. Člověk je tvor a jako tvor navždy zůstane, pokud sám nerozhodne o svém sebezničení. Proto i toto vědění může jen přijímat zhůry, nikdy se nestane jeho vlastnictvím, protože původce je jiného druhu než člověk.

Vážné dotazy k duchovním věcem lze zasílat na :   dms@c-box.cz